V úterý večer jsem našel za stěračem lístek, k mému překvapení to však tentokrát nebyla reklama, ale liebes briefe od městské policie. ČÁSTEČNÉ STÁNÍ NA CHODNÍKU. Wtf? Takhle tady na sídlišti (Hlivická, P9) stojí každý den stovka aut v řadě a nepamatuji, že by tu někdy někdo dostal pokutu. Jdu se podívat na značky a ono fakt, stojím metr za cedulí označující konec příčného parkování s předními koly na chodníku … k pochopení situace je však nutno znát kontext.
Ulice je rovná jednosměrka – napravo je panelák, vedle něj pruh zeleně a širokánský chodník (téměř pěší zóna), další pruh zeleně, neudržovaný rozrostlý živý plot, torzo (vzhledem k výše zmíněnému chodníku zcela redundantního) minichodníčku a nakonec ona silnice. Z obou konců minichodníčku je to k nejbližší křižovatce cca 30 resp. 50 metrů. Nikde žádná odbočka ani jiné dopravní zvláštnost.
Pokud by chodec po zmiňovaném minichodníčku chtěl jít, měl by problémy už se samotným živým plotem, nemluvě o autech, která na minichodníčku parkují s předky zabořenými do onoho živého plotu. Ta auta tam parkují zcela legálně – na začátku je označen příslušnou značkou P s obrázkem a na konci stejnou s šipkou ukončující tento způsob parkování. Ta ukončující má smysl – aby auta o pár metrů dále s výmluvou na tu počáteční značku neparkovala s předky na trávníku. Tam kde končí chodníček, začíná asfaltová plocha přecházející v chodník vedoucí kolem paneláku. Po celé délce minichodníčku stojí auta zaparkovaná dle symbolu na značce P, za jeho koncem pokračuje souvislá řada aut zaparkovaných na oné vyasfaltované ploše. Problém je však v umístění oné ukončující značky P. Není totiž zcela přesně na konci toho 100m dlouhého minichodníčku, ale 2m před tím a to ze zcela pragmatického důvodu – o 2 metry blíže je totiž lampa, tak proč tedy do země zapouštět extra sloup značky, když lze značku umístit na onu lampu. Řešení úsporné, zcela pragmatické a vzhledem k lesu sloupů značek v celé ČR i chvályhodné, bohužel však nepočítající se způsobem práce městské policie. Ta se totiž zřejmě mnohem víc než o pořádek ve městě stará o to, jak s co nejmenší námahou vytěžit z obyvatelů co nejvíce love (mimochodem, to je termín z rómského jazyka).
Z dřívějších debat na garaz.autorevue.cz vím, že papírky za stěračem nejsou žádné závazné úřední dokumenty a patří tedy do kontejneru na papír (v mnoha případech již není majitel auta nijak dále obtěžován, příp. mu přijde po 1-2 měsících poštou výzva k podání vysvětlení). To jsem plánoval udělat i v tomto případě, nicméně jsem shodou okolností druhý den měl cestu kolem příslušné služebny a navíc se mi skrz Prahu podařilo projet rychle a měl bych prostoj před smluvenou schůzkou. Napadlo mne také, že si takto můžu ušetřit cestu na poštu pro případné doporučené psaní a další cestu na MP (tentokrát se již člověk musí v termínu vymluvit anebo skutečně dostavit). Navíc s chutí podebatovat si o smyslu daného přestupku s příslušníkem MP jsem se blížil k okénku u bílých zamřížovaných dveří.
“Jsem tu správně s tímto?” a podal jsem příslušníkovi papírek. Příslušník kývl, vyžádal si občanku a začal vyplňovat lejstra. Měl jsem v úmyslu použít fintu s osobou mne blízkou a právem nevypovídat (Zákon o přestupcích, paragrafy 60 a 68 – pozor, nesmíte ale říci, že nevíte kdo přesně řídil a ani s touto variantou nesmíte přijít až potom, co už jste jednou přiznali, že jste řidili vy) s tím, že pokud mi vysvětlí skutečně rozumný důvod (mimo “je tam značka”), proč není dobré na daném místě parkovat, přestupek vezmu na sebe a pokutu zaplatím. Pánové se však na nic jiného než na značku nezmohli. Jeden z nich se pokoušel přijít s něčím jako “možná je tam vysokotlaké potrubí a aby na něj auta zaparkovaná auta nevyvíjela tlak”, což je ale v daném místě nesmysl – navíc tam není žádné omezení na hmotnost projíždějících aut. Pokud by vadilo zaparkované 1,5t auto, určitě by vadil i několikatunový projíždějící náklaďák. Na moji žádost, zda by teda nemohli iniciovat posunutí oné značky a zlegalizovat tak 2 jinak zcela legitimní parkovací místa reagovali: “To nejde, takových míst je v Praze tisícovky, kde by se daly posunou značky o 2-3 metry, ale to bychom se uznačkovali.” Na moji připomínku, proč tedy v tom případě tak dogmaticky trvají na každém metru při přestupcích už nereagovali.
Hned po mém tasení osoby blízké příslušník nabídl “pro tentokrát” domluvu, což jsem přijal. “A už tam neparkujte”, řekl. Vzhledem k tomu, že se jedná o pražské sídliště, jsem si naprosto jist, že na dané 2 místa nezůstanou volná jediný den v roce. Fakt, že tam jednou za rok projde příslušník MP v režimu “lovec-těžař” na tom sotva něco změní.
“No dobře, JÁ už tam teda parkovat nebudu…”, odpověděl jsem po kratší odmlce, při které jsem se příslušníkovi díval do očí, abych zjistil, jestli to myslí vážně.
Myslel to zcela vážně.
Doporučená četba:
Anarchia bez značiek
Roads Gone Wild
Jak se vyvléct z pokuty
