Archive for the ‘Osobní’ Category

Blog v komatu

duben 16, 2007

Jinými slovy, ještě nejsem zcela mrtvý, jen jsem se na čas odmlčel, protože jsem měl zajímavější věci na práci, jako třeba výchovu jednoho ani ne tříletýho klacka, který mi občas dovede dát sodu :-) , jenže já mu pak dávám ještě větší :-D (nebojte, na fyzické tresty jsem příliš ne-primitivní).

Každopádně, udělal jsem s blogy takový výlet po Internetu (kterak šel honza do světa) a jelikož se na underground.cz konečně rozjel blogovací software blížící se mým představám z doby, kdy jsem začínal s blogováním experimentovat, kolečko bude končit zpátky doma, a to konkrétně na adrese http://underground.cz/orbman … takže můžete zaktualizovat vaše RSS čtečky, protože se plánuji v nejbližší době pomalu budit z kómatu a plodit další písmenka.

Příhoda s městskou policií

listopad 25, 2006

V úterý večer jsem našel za stěračem lístek, k mému překvapení to však tentokrát nebyla reklama, ale liebes briefe od městské policie. ČÁSTEČNÉ STÁNÍ NA CHODNÍKU. Wtf? Takhle tady na sídlišti (Hlivická, P9) stojí každý den stovka aut v řadě a nepamatuji, že by tu někdy někdo dostal pokutu. Jdu se podívat na značky a ono fakt, stojím metr za cedulí označující konec příčného parkování s předními koly na chodníku … k pochopení situace je však nutno znát kontext.

Ulice je rovná jednosměrka – napravo je panelák, vedle něj pruh zeleně a širokánský chodník (téměř pěší zóna), další pruh zeleně, neudržovaný rozrostlý živý plot, torzo (vzhledem k výše zmíněnému chodníku zcela redundantního) minichodníčku a nakonec ona silnice. Z obou konců minichodníčku je to k nejbližší křižovatce cca 30 resp. 50 metrů. Nikde žádná odbočka ani jiné dopravní zvláštnost.

Pokud by chodec po zmiňovaném minichodníčku chtěl jít, měl by problémy už se samotným živým plotem, nemluvě o autech, která na minichodníčku parkují s předky zabořenými do onoho živého plotu. Ta auta tam parkují zcela legálně – na začátku je označen příslušnou značkou P s obrázkem a na konci stejnou s šipkou ukončující tento způsob parkování. Ta ukončující má smysl – aby auta o pár metrů dále s výmluvou na tu počáteční značku neparkovala s předky na trávníku. Tam kde končí chodníček, začíná asfaltová plocha přecházející v chodník vedoucí kolem paneláku. Po celé délce minichodníčku stojí auta zaparkovaná dle symbolu na značce P, za jeho koncem pokračuje souvislá řada aut zaparkovaných na oné vyasfaltované ploše. Problém je však v umístění oné ukončující značky P. Není totiž zcela přesně na konci toho 100m dlouhého minichodníčku, ale 2m před tím a to ze zcela pragmatického důvodu – o 2 metry blíže je totiž lampa, tak proč tedy do země zapouštět extra sloup značky, když lze značku umístit na onu lampu. Řešení úsporné, zcela pragmatické a vzhledem k lesu sloupů značek v celé ČR i chvályhodné, bohužel však nepočítající se způsobem práce městské policie. Ta se totiž zřejmě mnohem víc než o pořádek ve městě stará o to, jak s co nejmenší námahou vytěžit z obyvatelů co nejvíce love (mimochodem, to je termín z rómského jazyka).

Z dřívějších debat na garaz.autorevue.cz vím, že papírky za stěračem nejsou žádné závazné úřední dokumenty a patří tedy do kontejneru na papír (v mnoha případech již není majitel auta nijak dále obtěžován, příp. mu přijde po 1-2 měsících poštou výzva k podání vysvětlení). To jsem plánoval udělat i v tomto případě, nicméně jsem shodou okolností druhý den měl cestu kolem příslušné služebny a navíc se mi skrz Prahu podařilo projet rychle a měl bych prostoj před smluvenou schůzkou. Napadlo mne také, že si takto můžu ušetřit cestu na poštu pro případné doporučené psaní a další cestu na MP (tentokrát se již člověk musí v termínu vymluvit anebo skutečně dostavit). Navíc s chutí podebatovat si o smyslu daného přestupku s příslušníkem MP jsem se blížil k okénku u bílých zamřížovaných dveří.

“Jsem tu správně s tímto?” a podal jsem příslušníkovi papírek. Příslušník kývl, vyžádal si občanku a začal vyplňovat lejstra. Měl jsem v úmyslu použít fintu s osobou mne blízkou a právem nevypovídat (Zákon o přestupcích, paragrafy 60 a 68 – pozor, nesmíte ale říci, že nevíte kdo přesně řídil a ani s touto variantou nesmíte přijít až potom, co už jste jednou přiznali, že jste řidili vy) s tím, že pokud mi vysvětlí skutečně rozumný důvod (mimo “je tam značka”), proč není dobré na daném místě parkovat, přestupek vezmu na sebe a pokutu zaplatím. Pánové se však na nic jiného než na značku nezmohli. Jeden z nich se pokoušel přijít s něčím jako “možná je tam vysokotlaké potrubí a aby na něj auta zaparkovaná auta nevyvíjela tlak”, což je ale v daném místě nesmysl – navíc tam není žádné omezení na hmotnost projíždějících aut. Pokud by vadilo zaparkované 1,5t auto, určitě by vadil i několikatunový projíždějící náklaďák. Na moji žádost, zda by teda nemohli iniciovat posunutí oné značky a zlegalizovat tak 2 jinak zcela legitimní parkovací místa reagovali: “To nejde, takových míst je v Praze tisícovky, kde by se daly posunou značky o 2-3 metry, ale to bychom se uznačkovali.” Na moji připomínku, proč tedy v tom případě tak dogmaticky trvají na každém metru při přestupcích už nereagovali.

Hned po mém tasení osoby blízké příslušník nabídl “pro tentokrát” domluvu, což jsem přijal. “A už tam neparkujte”, řekl. Vzhledem k tomu, že se jedná o pražské sídliště, jsem si naprosto jist, že na dané 2 místa nezůstanou volná jediný den v roce. Fakt, že tam jednou za rok projde příslušník MP v režimu “lovec-těžař” na tom sotva něco změní.

“No dobře, už tam teda parkovat nebudu…”, odpověděl jsem po kratší odmlce, při které jsem se příslušníkovi díval do očí, abych zjistil, jestli to myslí vážně.

Myslel to zcela vážně.

Doporučená četba:
Anarchia bez značiek
Roads Gone Wild
Jak se vyvléct z pokuty

Náboženství a evoluce

říjen 31, 2006

Dnes jsem narazil na docela zajímavou úvahu Davida Byrnea na téma lidstvo a náboženství. David uvažuje, pokud věřící lidé skutečně žijí déle a jsou skutečně štastnější, jak některé studie údajně tvrdí, potom evoluční základ a důvod existence náboženství je jasný – je to jednoduše pro lidstvo výhodnější.

Připadá mi to docela pravděpodobné. Člověk žijící v iluzi se může skutečně cítit šťastnější a díky tomu bude přirozeně inklinovat k delšímu životu (o menší pravděpodobnosti sebevraždy nemluvě).

Osobně jsem však nikdy nepochopil vlastní akt náboženské konverze. Lidově řečeno: kde se to zapíná? Jak se může člověk rozhodnout stát se věřícím a skutečně začít věřit, že existuje bůh? Já osobně bych to klidně i rád zkusil, ale nejsem toho schopen. Existence boha (jakožto nejvyšší instance) mi připadá krajně nepravděpodobná až absurdní, přičemž jeho křesťanská podoba na mne někdy působí až dětinsky naivně.

Z Davidovy úvahy tedy vyplývá, že z evolučního hlediska pro lidstvo jakožto živočišný druh je tedy náboženství výhodné. Osobně si ale pokládám otázku, zda je výhodné i pro lidskou společnost a nedovedu si na ni odpovědět. Teoreticky by religiózní společenství mělo být morálně kvalitnější, ovšem při hledání podpory této hypotézy jsem nacházel spíše podporu pro opačná tvrzení … tak nevím. Prozatím tedy zůstanu ateistou s lehkým sklonem k agnosticismu a se sympatiemi k buddhismu (a kvakerství) ;-)

Zdroje a související odkazy:
David Byrne Journal: 10.24.06: Happy Idiots
François Tremblay: Religion’s devils

Poškozený lak na autě z myčky

říjen 23, 2006

Švagr si nechal v sobotu umýt auto v myčce u benzinky OMV (bývalá Aral) ve Znojemské ulici v Jihlavě. Jak dopadlo auto je vidět na fotografii. Poškrábaný jsou víka kufru i motoru a oba blatníky. Na mnoha místech je to vymlácené až na ocel.

Auto kupoval před dvěma měsíci, je 3 roky staré a bylo v bezvadném stavu včetně laku. Nalakovat jeden díl karoserie stojí 2,5 tisíce. Provozovatel pumpy reklamaci zřejmě neuzná (v současné době běží měsíční lhůta na vyřízení). Trvá na tom, že to na autě bylo již předtím a že je to od šutrů.

Kartáče byly nové a spečené konce třásní lak zřejmě vymlátily. Dle informací od bývalého zaměstnance pumpy to nebyl ojedinělý případ. I z diskuzních fór na Internetu je zřejmé, že na poškrábaný autolak z myčky si stěžuje více lidí, ovšem sedřený lak až na kov asi jen tak někdo neměl. (Teoreticky však lak mohl být poškozený a nekvalitně opravený nebo zavoskovaný barevným lakem ještě před koupí… kartáče myčky by pak obnovily původní stav.)

Já osobně jsem v myčce auto nikdy nemyl a po této zkušenosti ho tam ani nikdy dávat nebudu. Auto si myji sám a když není příležitost, raději ať je špinavé.

Reklamy

říjen 14, 2006

Na reklamách mi vadí jejich vtíravost, agresivita a využívání metod brainwashingu. Vadí mi, že se mi snaží podvědomě vsugerovat nějakou myšlenku/reflex ve spojistosti s propagovanou značkou/výrobkem. Nezáleží na tom, zda se vám reklama líbí nebo ne, dostatečným opakováním se ona parazitická myšlenka v mozku uloží a ve správnou chvíli se vynoří (vědomě či nevědomě). Bránit se tomu nelze, nepomáhá ani uvědomování si použitých triků. Časté sledování virtuální reality reklam podle mne posouvá i osobní hodnoty a měřítka člověka…

Dá se s tím něco udělat? Nabízím svůj recept:

Televizní reklamy důsledně nesleduji a při jejich vysílání okamžitě vypínám zvuk (případně dále přepnu). Aplikuji to už několik let a mute už mačkám naprosto automaticky v momentě, kdy se objeví znělka reklamy (díky za ni!). Stejně automaticky, jako dávám blinkr při předjíždění na dálnici. Nevýhody? Když se ve společnosti zavede řeč na nějakou současnou reklamu, obvykle ji neznám… na druhou stranu tím člověk alespoň získává trochu na exkluzivitě (ten je ňákej divnej, jak proboha mohl nevidět tuhle reklamu). Nav9c, žádné přiblblé melodie v hlavě a žádné slogany a lepší pocit, že nejsem (tolik) podvědomě ovlivněn marketingem. To za to stojí, ne?

Další pokus byl s billboardy. Zkoušeli jste se na ně nedívat? Hlavně ze začátku to chce trochu násilí, ale po čase si člověk zvykne a už se na ně nedívá automaticky. Výhodou je, že si člověk všímá jiných a zajímavých věcí v okolí, kterých by si jinak vůbec nevšiml, protože by zíral na billboard…

Reklamu na Internetu ve formě proužku nad nebo vedle textu, popup okna apod. už jsem také dlouho neviděl. Číst text, kolem kterého blikají všemožné animované obrázky snažící se upoutat pozornost považuji za téměř nemožné. Zkoušel jsem kombinaci squid+bannerfilter, vlastní pravidla pro wwwoffle a v poslední době rozšíření Firefoxu AdBlock resp. AdBlock plus a všechna tato řešení mi přišla dostatečně efektivní.

Dohola

říjen 13, 2006

Dneska jsem si vzal celou hlavu strojkem bez nástavce (odpovídá asi 1mm) a pak mne napadlo, že bych to mohl zkusit dorazit ještě žiletkou. Šlo to docela hladce, možná i líp než se strojkem. Fíha, takhle hladkou hlavu jsem teda ještě neměl.

Manželka si toho za celej večer vůbec nevšimla ;-)